Trans World Radio Maska
©1999 Oldřich Novotný
Nahráno ve studiu TWR-CZ v Brně

Autor hudby a textů: Oldřich Novotný
Zpěv: Oldřich Novotný, Monika Pospíšilová, Jiřka Markovová (host)
Hudba: Miroslav Šedivý - akustická kytara, Lukáš Nemejovský - basová kytara
hosté: Ladislav Makula - elektrická kytara, Petr Moravec - klávesy, Jaroslav Zouhar - trombón
Aranže: LIFE, Miroslav Šedivý, Oldřich Novotný
Zvuková režie: Ing. Dan Zeman
Mixáž: Mgr. Jaroslav Zouhar a Ing. Dan Zeman
název skladbytypdélkastahuj
Úžasná zprávamp3, 128 Kbps, 44 kHz, stereo, 3.26 MB3:25stahuj
Vesmírná dálkamp3, 128 Kbps, 44 kHz, stereo, 3.47 MB3:38stahuj
Býval jsem hloupýmp3, 128 Kbps, 44 kHz, stereo, 3.10 MB3:15stahuj
Skladby jsou zde umístěny díky laskavému svolení Oldřicha Novotného a Trans World Radio
Dolomity - z výstupu na Marmoladu (těsně nad Lago di Fedaia), fotografie mého kamaráda Pavla Špalka
Několik informací z bookletu CD MASKA, © 1999 Oldřich Novotný, TWR-CZ
vznik CD-čkao autorovi CDautorův záměr
Před několika lety mě manželka jednoho z mých kamarádů dala prázdnou kazetu, abych jim nahrál své písně, které jsem skládal a u ohňů zpívával. Více lidí po mě chtělo to samé, ale já pořád nějak čekal na to, až se zlepším a budu schopen udělat kvalitnější nahrávku, než doma do nějakého šumivého magnetofonu. Nyní jsem se dočkal díky studiu TWR Brno a předchozímu podnětu Moniky Pospíšilové.

Nahrávka vznikla, ale můj kamarád zemřel na leukémii a já pláču. Opustil nás, skromný hodný kluk, co dům postavil, syna zplodil i stromů spousty zasadil. Ale já nevím, jak se nyní má, je-li v nebi či v pekle. Modlím se za to, abych se s ním setkal - nejlépe v nebi. Tuto nahrávku chci věnovat jemu, Pavlovi Skaličkovi z Rokycan a také svému otci, který už také zemřel. Mám po něm jméno i příjmení. Moc mi schází na tomto světě.
Kdysi dávno, řekl mi kdosi, že jsem poslední romantik v Čechách. Už nejsem romantik. Poté, co jsem poznal Boha živého, stal jsem se realistou. Možná se zbytkem romantismu v mé povaze. Mým pánem je reálný Bůh. Jako romantik jsem inklinoval k alkoholu a ani nějaká ta sebevražda z nešťastné lásky by mi nečinila příliš potíží.

Samozřejmě jsem zastával názor, že pocházím z opice a opice pochází z něčeho předtím a milióny let trval vývoj. A jestli jsem v něco věřil, tak snad jen v nějaký osud, který mě nemine. Ale můj logický úsudek říkal ne! Byl jsem ve vnitřním sporu a zcela určitě jsem se modlil, ale spíše bez slov.
Stále více jsem docházel k názoru, že nevím jak dál. Mé předchozí písničky i můj život byly bez východiska.

A najednou po první návštěvě jednoho probuzeného křesťanského sboru jsem napsal píseň o tom, že nejsem sám a Bohu zpívám. Jak mohu bez minimální znalosti Bible napsat o obrácení se k Bohu? Byl jsem tím textem sám překvapen a mí křesťanští spolužáci též (kdysi jsem je načapal, když jsem se vrátil z hospody, jak se modlí a hrozně jsem se jim smál). Dnes vím, že Bůh působí na nás všechny v dobrém směru v té míře, v jaké chce s přihlédnutím na svobodnou vůli, kterou nám dal. To znamená, že se můžeme rozhodnout neposlouchat Boha. A to je celý ten průšvih. Ale jinak by víra nebyla vírou.

Sám jsem se obrátil až o něco později a to velice rychlým způsobem. Poznal jsem Boží milost a byl jsem osvobozován hlavně od alkoholismu a romantismu. Ale neodevzdal jsem se plně a pořád jsem padal, až jsem odešel od Boha zpět do svého původního života. V té době jsem přes to, že jsem nemohl nevěřit v existenci Boha, chodil po světě zcela starým způsobem a byl jsem horší chodící maska, než kdykoli předtím.

Poznal jsem samotu a naprosté zoufalství přesto, že jsem byl obklopen hodnými lidmi - rodiči, příbuznými, kamarády.

Také jsem se znovu oženil a krásnou dceru mám. A nedalo mi to a vracel jsem se do sboru, chodil na nedělní bohoslužby i na biblické hodiny Dana Drápala (tehdy pastor Křesťanského společenství) a hledal jsem pořád nějaké ty sourozence v Kristu. A oni mi říkali o mém podivném stavu. Začal jsem opět hledat Ježíše a volat o pomoc.

Byl jsem znovu nalezený synek. Otec Bůh po mém pokání přijal moji maličkost - mne, marnotratného syna s otevřenou náručí a byla největší hostina a sláva v mém životě.
Uvědomil jsem si, že vše, co je v Bibli napsáno, je vlastně úžasná zpráva (viz píseň Úžasná zpráva). Nejenom desatero, ale obrovská milost, která je tu pro každého z nás - stejná pro obyčejné lidi, pro vědce, pro vrahy i politiky.

Bůh nám lidem dal svobodu a smutně na nás hledí, jak podléháme ďáblovým svodům, jablkem poznání počínaje a světovými válkami konče. Já však vím o Boží lásce a volám k Bohu stále znova. Jsem sice někdy usoužen nějakým problémem, svým špatným stavem, ale je tu kříž Ježíše Krista, přes který mohu přejít z hříchu do nového života. A věřte nebo nevěřte, musíme to poznat sami. Jinak to nejde.
Potom odchází pláč, když nalezneme cestu k Bohu. Konečně jsme tam, kde nás Bůh rád vidí - v jeho náruči a můžeme vyznat, že ho máme rádi.

Dnes vím, že ráj je tam, kde přebývá Bůh.

Bůh poslal svého syna na smrt za naše viny! A navíc nám dal Ducha svatého, aby nás proměňoval. Bůh nás obklopil hradbami, abychom byli chráněni od útoků zlých mocností (viz píseň Vesmírná dálka). Představte si, že v tak obrovském vesmíru jsme pro Boha důležití. Každý z nás.

Nakonec jsem zjistil, že chci žít jako Ježíš. Ne tak jak jsem dříve chtěl, ale podle jeho vůle, podle jeho příkladu. A vše předtím toužené a očekávané se mi nyní zdá naivní až hloupé (viz píseň Býval jsem hloupý).

Modlím se, abych sám vydržel tu cestu, kterou jsem si zvolil a z Boží milosti mi byla umožněna.
Mým cílem a smyslem není Vás přesvědčit, že dobře zpíváme a hrajeme, ale chci , abyste nejdříve plakali a potom se smáli. To vše bez manipulace na základě Vašeho vlastního rozhodnutí. Ono totiž najít Boha není tak jako najít hřib v lese. Je to těžší a zároveň lehké v tom smyslu, že podmínka je jen jedna. Není třeba bystrého zraku a sluchu, či překypovat dobrými vlastnostmi. Bůh nám dal šanci obrátit se k němu a to skrze víru v něj. Takže to je ta podmínka - upřímně uvěřit, že Ježíš Kristus zemřel i za mé hříchy a skrze Ducha svatého nás vede k Otci - samotnému stvořiteli země i nebe. Ďábel si sice přeje, abychom měli masku, nebyli sami sebou a otročili svým hříchům. Bůh nám chce masku sejmout, abychom se nestyděli za svou tvář před ním ani před lidmi bloudícími po tomto světě. Bloudíme, dokud nenalezneme cestu. A cesta k Bohu je úzká. Není ani příliš jednoduchá, pokud nešvindlujeme, ale je krásná. Já Vám všem přeji, aby jste nalezli tu správnou cestu.


Omilostněný hříšník - autor stránek * autor stránek: cita@seznam.cz * 4 duchovní zákony