Bernský salašnický pes
FAQ: odpovědi na často kladené otázky ohledně výchovy a výcviku

autoři: manželé Faltysovi

Stále více chovatelů objevuje Bernské salašnické psy též jako pracovní. A právě těmto pejskařům, ale nejenom jim, je určena tato stránka.

Kynologickému výcviku se já i můj manžel věnujeme dvanáct let. Manžel je přitom figurant I.třídy. Ve výcviku je sice věrný Německým ovčákům, ale s mými chlupáči mi velmi pomáhá právě v obranách.


Manželé Faltysovi

Najdete zde odpovědi na otázky ohledně výchovy a výcviku berňáků a kontakt na manžele Faltysovi, kteří Vám přímo zodpoví další dotazy.

Základní nástin problematiky výchovy najdete na stránce FAQ: odpovědi na často kladené otázky zájemců o štěňátka.

zkrácený standard Bernského salašnického psa
FAQ: odpovědi na často kladené otázky zájemců o štěňátka (Ctirad Hrubý)

Datum poslední revize: 12.6.2001
Poslední změny:


  1. Výchova I. - štěně 3 až 6 měsíců 
  2. Výcvik I. - začátky stop se štěnětem 3 až 12 měsíců 









Máte-li nějaké připomínky, nebo další či doplňující dotazy,
kontaktujte prosím:
autory odpovědí - další dotazy, připomínky k obsahu,
nebo webmastera - máte-li připomínky k podobě stránek, atp.
s aportem přes překážku


Výchova I. - štěně 3 až 6 měsíců

Dovezli jste si domů devítikilového méďu s šibalským pohledem? Pomineme-li samotný výběr štěněte u chovatele, který probíhá podle různých kritérií (například štěně, které k Vám přišlo první, či důslednější výběr podle standardu), máme chlupatou kouli doma a ať si to uvědomujeme nebo ne je třeba štěně vychovat, stejně jako dítě. Dovezli jsme si totiž živého tvora, který nemá smysl pro povinnost, ale myslí jen na to jak si pohrát a pohonit se, načež doslova upadne a naprosto znaven spí a spí.

Berňáček má poměrně mohutnou konstituci a musíme mít na paměti, že v tomto věku mu překonávání různých překážek, běhání u kola či extrémně dlouhé vycházky škodí. Vyvarujeme se tak problémům s klouby a pohybovým aparátem.

Následující řádky by Vám měly nastínit, jak by měla vypadat výchova s budoucím zaměřením na kynologický výcvik. Spousta poznatků Vám ovšem pomůže i v běžném životě.

Základem poslušnosti je přivolání. Ať už berete výcvik vážně nebo ne, tento cvik musíte bezpodmínečně zvládnout. Pejska ho učíme ve chvíli, kdy je puštěný na volno. Do ruky si připravíme pamlsek (piškot, salám, granulku apod.) a postavíme se čelem k pobíhajícímu psíkovi. Ruku s pamlskem dáme těsně před sebe na úroveň břicha, tak aby byl vidět. Voláme povel "ke mně". Pokud štěně nereaguje pomůžeme si tlesknutím, písknutím, přidřepnutím či krátkým odběhnutím směrem od štěněte. Jakmile popoběhne směrem k nám opět se zastavíme čelem k němu. Po doběhnutí až k nám okamžitě dáme pamlsek a velice chválíme.

Postupem času učíme psa při přiběhnutí sednout před nás. Někdy postačí s krátící se vzdáleností přibíhajícího psa zvedat pamlsek výš, z úrovně břicha. Pes chce mít pamlsek ve svém zorném úhlu a tak si sám automaticky sedá. Opět musí ihned následovat pochvala a pamlsek. Pokud má pes snahu vyskakovat za pamlskem, volnou rukou mu zatlačíme na záď zároveň s povelem "sedni". Pomocné gestikulace postupně odbouráváme.

Druhý cvik necvik je hra na honěnou či lovení. Z této činnosti má pejsek, zejména v raném věku, velikou radost a příznivě se při ní prohlubuje vztah psovod - pes. Pořídíme si měkký balonek na šňůrce nebo postačí hadr (příjemný do tlamy) uvázaný na provázku. Balonek či hadr taháme za šňůrku po zemi tak, aby ho štěně honilo, lovilo. Pokud ho chytí chvíli se o tuto kořist přetahujeme a necháme pejska zvítězit (odnese si kořist). Pak mu balonek vezmeme a hru opakujeme.

Zde musíme dbát na to, aby jste si přestali hrát ve chvíli, kdy to štěně ještě baví. Nikdy ho do této hry nenutíme. Nemalý pozor dejte na výměnu zubů, protože když by štěně při přetahování zabolely dásně vypěstoval by si ke hře odpor a my bychom si zničili pěkný základ k aportům, obranám, záchranařině i agility.

Chůze na vodítku - na procházkách, zejména na veřejných prostranstvích, musí být pes na vodítku. S tím souvisí zvykání štěněte na oboječek. Ten mu dáváme poprvé asi ve třech měsících a měl by být kožený, možno podšitý filcem. Kovové obojky se hodí až ke staršímu psíkovi. Obojek mu přitáhneme na krk, ale ne moc, aby se neškrtilo, ale zase ne moc volně, aby si ho nesundalo pouhým drbáním. Při prvních pokusech je dobré štěně zabavit hrou, aby obojek tolik nevnímalo. Po chvíli obojek sundáme a s dalšími pokusy postupně prodlužujeme dobu pobytu obojku na psovi.

Když si zvykne na obojek připneme mu vodítko. Poprvé ho necháme vodítko jen tahat po zemi. Nezapomínejte opět při všem chválit, jak je vaše zvířátko hodné a šikovné. Příště vezmeme vodítko do ruky. S pejskem se nepřetahujeme, ze začátku je lepší udělat pár kroků ve směru za ním. Pro změnu směru lehce škubneme vodítkem, tak aby šel za vámi. Nesmíme se nechat vláčet tam kam chce pes. Opět připomínám chválení. Pokud přece jenom táhne a trhá vodítkem trhneme s ním i my zároveň s povele "fuj". Když se zklidní a srovná, opět chválíme. Pro přerušení nežádoucí činnost psa použijeme povel "fuj".

Jelikož pes nerozumí významu slov, ale pouze intonaci hlasu, dáme pozor aby pochvala a povely nezněly stejně. Musíme též přesně rozlišovat povely a používat je přesně a jednotně. Například musíme přísně rozlišovat povely "fuj" a " nesmíš". Fuj znamená jednoznačně nikdy a nesmíš znamená s mým svolením ano, ale zrovna teď ne.

Povel fuj doprovází vytahání psa za volnou kůži na krku (krátké zatahání, ne třepání ze strany na stranu).

Je-li pes z Vašeho dosahu hodíme do jeho blízkosti kamínky, klacík apod. Jde o to přerušit psíkovu činnost a získat jeho pozornost. V té chvíli ho opět vydatně pochválíme.

Při vší snaze štěně dobře vychovat prosím nezapomínejme, že se stále jedná o štěně. Všechny cviky by měly probíhat formou hry. A chválou nešetřete.


Každé zvíře je jiná osobnost a nemusí na ně platit obecná pravidla, obraťte se na uvedené kontakty či na nejbližší kynologické cvičiště, kde Vám určitě rádi a ochotně poradí i předvedou co budete potřebovat.

Přejeme mnoho zdaru.



Výcvik I. - začátky stop se štěnětem 3 až 12 měsíců

Mám hlad - vhodná chvíle na výcvik? Každý pejsek, kterého si přivezeme domů, je větší či menší jedlík. A právě na chuti k jídlu stavíme práci na stopách. První stopičky začínáme v 3 - 3,5 měsících věku štěněte, kdy si na nás - nové majitele - pejsek zvykl a zjistil, že je s námi legrace a že vše co s ním provádíme je skvělá a nikdy nekončí hra. Stopy jsou poměrně náročné na naučení a hlavně zaberou dost času. I přesto se snažíme chodit na stopy co nejčastěji - 3 až 4 x týdně (později, při těžších stopách stačí 1 až 2 x týdně) bez zbytečně dlouhých časových odmlk, které nás v učení vracejí zpět.

Příprava na stopičku začíná doma, neboť si musíme připravit pamlsky (kousky salámu, malé štěněcí granule, ne takové, kterými je běžně krmeno, piškoty většinou nejsou vhodné, protože jsou suché a štěně by mohly dusit). Velikost pamlsků zvolíme tak, aby je štěně pouze smlslo a zbytečně se nezaměstnávalo žvýkáním a nezdržovalo se při hledání dalších pamlsků. Příliš malé pamlsky by mohlo štěně zase přecházet, protože je nezaregistruje. Na konec stopy si připravíme misku s žrádlem, která obsahuje asi 1/3 z denní krmné dávky štěněte.

První stopy klademe na nízký a přehledný terén. Na stopu jdeme vždy s hladovým psem (před jídlem), stejně jako na každé cvičení či procházku, neboť v takovou chvíli je odměna v podobě pamlsku nejlepší.

Na kraji pole si pejska uvážeme (ke stromu, plotu, úvaznému kolíku). Vezmeme cedulku na označení začátku stopy, nemáme-li vypomůžeme si větvičkou, ale časem by bylo dobré si cedulku pořídit. Cedulku zapíchneme do země tak, aby jsme ji měli u levé nohy a uděláme nášlap, což znamená, že pošlapeme prostor asi 35 - 40 cm velký, v žádném případě nohama nešoupáme, aby jsme nerozhrabali pachy ze země, můžeme si oprášit šaty, protože z nich padají šupinky kůže, které také tvoří náš pach. Na takto vytvořený nášlap položíme 3 až 4 pamlsky. Již při vytváření nášlapu se rozhlížíme po okolí a v terénu si vybereme bod, na který budeme postupovat při kladení stopy (sloup, strom, studna v poli atd.). Pozor na více stromů vedle sebe, aby jsme potom nenutili pejska postupovat špatným směrem. Pokud jste vytvořili nášlap a vybrali si orientační bod rozejdeme se normálními kroky, dlouhými na délku boty (pozor, šlápoty normálně vedle sebe, ne za sebou) přitom dbáme, abychom do každé šlápoty dali pamlsek a to přibližně doprostřed - do místa, kde je bota vykrojená, tedy na její vnitřní stranu. Pamlsky nikdy nezašlapujeme. Při kladení stopy je dobré pejska na sebe upoutávat, aby věděl, že se pro něj něco chystá. Celková délka stopy je asi 10 metrů. Na konec stopy položíme misku se žrádlem tak, aby nebyla moc vidět (trs trávy apod.). Pomoci nám může i kus hadru v barvě terénu, kterým misku přikryjeme. Toto opatření je proto, aby pejsek od nášlapu neběžel na konec a nehledal očima jídlo. Po položení misky pokračujeme ještě pár kroků ve směru stopy, ale již bez pamlsků a poté se obloukem vrátíme k pejskovi (jdeme po větru, aby se nám nemísily pachy).

Jelikož jsme se stopami na začátku nečekáme až stopa zestárne, ale jdeme ji vypracovat ihned po jejím položení. Po odvázání psa se s ním na vodítku přiblížíme asi na 0,5 m od nášlapu. Již od prvních stop vedeme pejska na stopovacím vodítku (vodítko o délce 10 m). Posloužit může i prádelní šňůra. V tuto chvíli si upravíme vodítko tak, že ho připnuté k obojku protáhneme mezi předními nohami psa a vyvedeme jej za nimi do boku na pravou stranu psa (stojíme v základní poloze - pes u levé nohy psovoda). Vodítko držíme v levé ruce šikmo dozadu a nízko u země, aby pejskovi nepřekáželo při chůzi a nezvedali jsme mu zbytečně přední nohu, což je psům nepříjemné. Tímto vedením dosáhneme toho, že při zvednutí čumáku psa od stopy mu zatažením za vodítko přitáhneme hlavu zpět ke stopě. Druhou rukou ukazujeme směrem k nášlapu a se slovy stopa, hledej stopičku jej přivedeme k nášlapu. Vodítko držíme na krátko, těsně u psa, volný konec při stopování táhneme za sebou. Pozor na zadrhnutí vodítka za trs,větvičky a pod., došlo by k nežádoucímu škubnutí psem a ten by mohl být zrazen od dalšího postupu, neboť neví, proč jste s ním škubli. U nášlapu počkáme tak dlouho dokud pes nesesbírá všechny pamlsky a celou dobu opakujeme povely stopa, hledej stopičku. Nemůže-li pamlsky samo najít v klidu mu je ukážeme, snědl-li všechno začneme mu se stejnými povely ukazovat pamlsky dále na stopě a pomalu s ním postupujeme, přičemž se nikdy nevracíme, štěně se nesmí ani otočit směrem zpět, vždy jen postupovat vpřed. Na konci takto vypracované stopy, dojdeme k misce s jídlem, opravdu pořádně ho pochválíme a dáme mu sníst obsah misky. Po snědení si s pejskem pohrajeme s jeho oblíbenou hračkou, kterou jsme měli po celou dobu vypracování stopy u sebe, ale tak, aby o ní pejsek nevěděl. Při vracení se ze stopy k místu uvázání psa by již neměl hledat pamlsky, protože práce již byla ukončena, ale může si stále ještě hrát s hračkou, kterou dostal za odměnu. Nezapomeneme si sebrat z pole cedulku, větvičku vyhodíme také, aby jsme si příště nespletli stopu se starou.

Při učení stop se nám osvědčilo opakování tří stejných stop, tedy myslíme tím stáří a délku stopy, ale v první řadě musí pejsek zvládnout základní stopy a teprve poté přistoupíme k jejich ztěžování. Jste-li si jisti, že váš pejsek může pokročit dále začněte mu stopy prodlužovat postupně až na 100 m, poté místo rovné stopy jeden velký oblouk, kdy odchylka činí asi 20m rozdílu od rovné stopy. Pokud jste zvládli i toto našlapeme si esíčko (dva navazující oblouky, jeden doprava a druhý doleva nebo naopak). Došli-li jste již sem nezapomeňte, že již není potřeba tolik pamlsků na stopě a postupně mezi nimi děláme na stopě větší rozestupy, to jest nedáváme do každé šlápoty, ale ob šlápotu, potom ob dvě atd., stále s miskou na konci. Také šlápoty neklademe těsně vedle sebe, ale děláme mezi nimi větší rozestupy až se dostaneme k normálnímu kroku. Tímto vším postupně ztěžujeme pejskovi práci. Úměrně ubírání pamlsků na stopě přidáme předměty. Předmětem rozumíme kus textilu či filcu o velikosti přibližně 15*5 cm až 1 cm silný. Předměty pokládáme 5 až 20 kroků od sebe a na ně položíme 2 až 3 pamlsky, aby si pejsek začal uvědomovat, že u nich má vždy zastavit, časem ho naučíme u předmětů lehat. Při jedení pamlsků chválíme, jakmile je sní, opět se rozejdeme se slovními povely ve směru stopy. Pamlsky časem budeme dávat dovnitř předmětů (připravíme kapsičky, do kterých je možno pamlsek zasunout), to z toho důvodu, že při učení zalehávání předmětů se u nich psík zastaví, ale nemůže je dostat, takže se tam zdrží do doby než k němu přijdeme a pamlsek mu vyndáme a necháme mu ho sníst. Později, když již výborně označuje předměty ustoupíme od takto umisťovaných pamlsků a psa odměníme pamlsky danými z ruky. Zatím dáváme předměty na stopy tak hustě, aby pejska práce bavila a nenudil ho nic neříkající holý postup na stopě. Mohl by totiž začít hledat jiná rozptýlení v podobě lovení myší, žvýkání trávy či dokonce venčení. Při ztěžování stop začneme také postupně prodlužovat délku vodítka. Pokud začne pejsek po stopě pobíhat vrátíme se opět ke kratšímu vedení. Pouze ve stáří stopy jsme pořád na stejném místě a to, že je vypracujeme ihned po nakladení, jelikož nám zestárne už tím, že stopy prodlužujeme a tudíž než ji našlapeme a stihneme se vrátit ke psu je stopa stará 5 až 8 minut. Při ztěžování stop dbejte na to, aby jste ji pejskovi neztížili v několika parametrech najednou, ale vždy jen v jednom. Dnes si našlápnu stopu o deset metrů delší, nebudu tudíž dělat oblouk, který také ještě nikdy nedělal atd..

I když by stopy měly být pro psa hrou nezapomínejte na přesnost a preciznost vypracování stop. Hodně důležité ze strany psovoda je, že si přesně pamatuje kudy stopu šlapal. Zkusili jste si naklást stopu a místo pejska jít na ni sami? Zvlášť děláte-li již oblouky.

Mějte prosím na paměti, že tento popsaný způsob učení stop zahrnuje období zhruba od 3 do 10 až 12 měsíců věku štěněte. Stopy opravdu nejsou jednoduchá záležitost, proto budete-li mít nějaké nejasnosti je dobré zajít za zkušeným kynologem nebo na kynologické cvičiště, kde vám poradí a pomůžou. Nedejte se odbýt, někdy je problém ve výcvikáři, který při pohledu na berňáčka řekne, že s ním se stejně nikdy dělat pořádně nebude a zrazují vás od práce, nebo se snaží radu nějak odbýt. Nedejte se a trvejte na tom, že jsou výcvikáři a jsou povinni vám pomoci i kdyby jste výcviku za týden nechali.

V tuto chvíli Vám přejeme hodně zdaru. Pokračování příště.

Možná jste zde nenašli přesně to, co hledáte. Nebo si chcete upřesnit nějaký údaj. Nebo něčemu přesně nerozumíte ... potom telefonujte na číslo 0457 611200, nebo pošlete e-mail na adresu jenta.pekarna@worldonline.cz. Pokusíme se Vám obratem odpovědět.

Další odpovědi budou doplňovány postupně, podle konkrétních dotazů.


FAQ - zájemci o štěňata * ADAM - pes autorky * Alma - fena webmastera * Bernský salašnický pes
webmaster: cita@seznam.cz * home * hledej